Jedná se o principy tzv. solární architektury, které vedou k úsporám energií.
Základní principy tzv. solární architektury - dům je možné využít jako druh kolektoru a prostřednictvím jeho dispozic /př. orientace prosklených ploch a akumulačních stěn atd./ lze získanou solární energii využít bez pomocných technických prostředků pro podporu vytápění objektu.
Již v projekční fázi stavby budovy je dobré projektovat dílčí prvky stavby /např. konstrukci, plochy oken, druhy použitých hmot, tepelné izolace a využití alternativních, obnovitelných zdrojů pro energetické zásobování objektu a regulaci otopného systému/, tak aby bylo dosaženo optimálního energetického příjmu a příjemného klimatu v objektu.
Systém je třeba navrhnout tak, aby byly zisky ze solárního záření co nejlépe využity.
Velmi důležité je vyřešit riziko tepelné zátěže během letních měsíců (např. řádným větráním).

Tato přeměna je realizována prostřednictvím přídavných technických zařízení tzv. solárních kolektorů. Aktivní systémy je téměř vždy možné dodatečně instalovat na stávající budovu.
Využívají se zejména k:
celoroční přípravě teplé užitkové vody (TUV),
ohřevu bazénové vody,
přitápění budov pomocí teplovodního či teplovzdušného vytápění.

Sluneční energii je možné i dlouhodobě akumulovat v zásobnících

Solární kolektory jsou dvojího typu:
a/ Tzv. termické kolektory, které slouží zejména k ohřevu TUV a k ohřevu vody v bazénech.
b/ Tzv. fotovoltaické kolektory, které přeměňují sluneční záření na elektrickou energii pomocí tzv. fotovolatického jevu /více na cs.wikipedia.org/wiki/Fotoelektrický_jev/.